středisko Čáslav

Junák - český skaut

Výprava na TRIBUKOS

přidal Simi 21. 1. 2015 v kategorii 1.oddíl/ Kronika

Výprava na TRIBUKOS

Sobotní ráno 17. ledna uvítal náš oddíl tak, že jsme se sešli v Čáslavi na vlakovém nádraží a vyrazili na výpravu do Železných hor na naše staré tábořiště TRIBUKOS, na kterém Mohykáni trávili pravidelně své společné letní dny už od první poloviny 90. let.
Zatažená obloha na sebe nenechala dlouho čekat a brzy se spustil drobný déšť. Naštěstí se potvrdil jedenáctý nepsaný bod skautského zákona, a to: „Skaut je nepromokavý.“ I když bychom jistě byli za sluníčko rádi, nevypadalo to, že by těch pár kapek někomu obzvláště vadilo. Fanda samozřejmě nezapomněl zcela pravidelně a zcela jistě neúmyslně šlapat do kaluží a nasazování pláštěnek se podle všeho většině mužstva zdálo jako zbytečná otrava. Přesto jsme však nakonec výpravu o dvě hodiny kvůli počasí zkrátili, čímž jsme se bohužel připravili o plánovaný pochod za tmy s baterkami, na který jsme se těšili.
Na tábořišti nás čekala smutná skutečnost, o které jsme už ale vlastně věděli předem. Na začátku prosince vandalové zapálili náš starý srub a ten celý shořel, včetně spousty táborového vybavení, které v něm bylo uskladněné. Pohled na spáleniště trochu rozesmutnil i malé děti, natož pak staré pardály, kteří zde strávili velkou část svých skautských let.
Společné chvíle jsme si však přece jen užili, když jsme blbnuli při společných hrách, stavěli jsme si přístřešek proti dešti, opékali jsme buřty na ohni, vařili čaj, seznamovali se se stromy v okolí tábořiště a zkoumali otisky podkov na Dívčím kameni. Asi největším společným zážitkem pak bylo vypouštění lampionu štěstí z obranného valu před zříceninou Lichnice. Kvůli větru se lampion jen trochu zatřepetal a brzy nám zmizel z dohledu. Kterému chudákovi asi spadl na hlavu? 
V životě se stává, že okamžiky spojené s nepohodlím v nás rezonují delší dobu než chvíle pohody a bezstarostnosti. Domů jsme se vraceli docela promáčení. A ačkoli jsme toho tolik neušli, čas strávený v přírodě na čerstvém vzduchu a prakticky za neustálého deště nás i unavil. Kikina ve vlaku usínala po noci strávené na brigádě, děti ztichly. Na nádraží v Čáslavi už jsme se jen v klidu rozloučili.